Nejen kočičí stránky na Blog.cz

V únoru byl slunečný den a při příjezdu k rodičům mne na schodech čekal Ignoš.

Užíval si paprsků.

Stejný nápad měl i Kulda.

I když on se hlavně chtěl dostat na verandu, kde byly přes zimu dva pelíšky ( do kůlny spát letos kočky odmítaly) a plné mističky.

Ignoš byl jiného názoru a chvíli to vypadalo, že tam Kuldu prostě nepustí a basta.

Kulda, dřívější pán okolí, má z Ignoše celkem respekt.

Nakonec se Kuliš na verandu dostal a velmi k chuti mu přišel talíř rýže se šťávou.

Zblajznul ho na jedno posezení.

Kuli není v jídle vybíravý. Je vděčný za vše.

Tady jsou pelíšky, které byly přes zimu na verandě. Spal v nich Kuli a Mrňka, většinou oba v jednom a navzájem se zahřívali. Tedy až na dobu 14 dnů největších mrazů, kdy byla ve sklepě s Ignošem i Mrňka.

Kuli v tu dobu dostával deky do pelíšků nahřáté.

Ignoš, když přišel ze sklepa do kuchyně na snídani.

Macka to nechávalo v klidu. Tady leží na stole v obýváku, kde mají ostatní kočky zákaz vstupu, aby Macek měl pocit, že je území, kde žádný jiný kocour či kočka nebude ohrožovat jeho postavení.

Jen občas potřebuje srovnat páníky. =o)))

"Ještě jednou ke mně přiblížíš tu nohu, tak ti takovou seknu ...!"

Jinak paní Jarko moc děkuji za milý komentář u minulého článku.

Pozdravy ráda vyřídím a moc zdravím všechny do Zrzounova. =o))

Dnes jen v rychlovce. Nejdříve byly daně a nebyl čas. Pak čas byl, ale odešel mi na apríla počítač.

No a pak byl počítač, ale zase mne chytl zánět ledvin a to jsem na PC neměla nejmenší myšlenky.

Ale PC je opravený a já sice jsem ještě na neschopence, ale už v lepším stavu.

Takže začnu postupně probírat fotky za poslední měsíce a přidávat sem.

Zatím jen pár momentek mých povalečů.

Den před Silvestrem jsme usoudili, že bude nutno navštívit okresní město a provést větší nákup.

Po cca pěti kilometrech se počasí úplně změnilo a my vjeli do zimy. Pro mne to byl první sníh, který jsem za tuto zuimu viděla. Sníh zůstával na cestě a na konci Vápenné jsme na rozmezí půl kilometru viděli dvě auta v příkopě, z toho jedno dosti rozbité.

Při cestě z Jeseníku zpátky již naštěstí nesněžilo.

I cesta již nebyla zasněžená a namrzlá, ale jen mokrá.

Na konci Vápenné jako mávnutím kouzelného proutku jsme vjeli zpátky do podzimu (nebo jara?).

Na jednom konci dědiny zima, na druhém sucho.

A stejná cesta mne čekala i dál.

Bylo výjimečně daleko vidět. Na fotce se to nezdá, ale ty větrné elektrárny v Polsku jsou sotva vidět pouhým okem.

Všechny fotky jsou foceny za jízdy z auta, takže omluvte jejich kvalitu.

****************************************************************************************************************************

A tady je můj miláček, Ignoš.

Od listopadu chodí na noc do kotelny. Takhle ráno, po snídani, čeká na vypuštění ven.

Někdy zůstal venku celý den, jindy jen oběhl barák a sedl si na verandu, kde zase čeká na vpuštění dovnitř.

Ač má v kotelně dva pelíšky, tak nejčastěji spí v bedně s dřevem.

Na zimu vždy krásně zmohutní. Bohužel jen co příjde jaro, tak z něj zase bude jen vylítaná za kočkama kostra s mohutnou hlavou. Ale s tím nic nenaděláme. =o)

******************************************************************************************************************************

P.S. Paní Jarko, pozdrav rodičům jsem vyřídila. Rodiče moc děkují a přejí i Vám, Vaší rodině a všem chlupáčům v novém roce hlavně zdraví a pohodu. Já se k tomuto přání samozřejmě připojuji.

Že se blíží zima jednoznačně označovalo to, že v pravé poledne začal házet Ignoš dlouhé stíny.

Byl čas umýt okna a vánočně ozdobit. Co na tom, že ještě bylo brzo. Však mi do nich stejně nikdo nevidí. =o))

A začaly opět vichry. Před 14 dny tu byla opravdová vichřice. Nemám vůbec radost, když vidím podobně zbarvenou oblohu. Fučák je totiž pak zaručen.

Taktéž foto z tohoto týdne nenaznačuje vánoční čas. Prozatím jsme tu měli jen jeden den mírný poprašek, jinak to vypadá pořád takto:

U topení je ale příjemně

Ani vzájemné zahřívání kožichů není marné.

I protahovací cvičení se nejlépe dělá vleže.

A vůbec, nerušte mne!

Při zdobení stromku si Bondyš odnesl řetěz.

Tasmana nejvíce zaujal pytel na stromek.

I Bondyš si ho vyzkoušel.

Zdobení je ale nechávalo celkem v klidu.

Jediné skleněné ozdoby, které ještě zbyly. Musím je dát do bezpečného dosahu chlupatých činitelů.

Dnes to bude všehochuť. Začnu pohledem na můj bývalý pokoj a stůl, kde jsem se, kdysi dááávno, učila na maturitu a na státnice.

Dnes se na stole opaluje v koši Macinek.

Macin pozoruje záhon celeru a petržele. Letos byla nebývalá úroda.

Ignoš preferuje vyhřívání u sudu.

A Kuliš preferuje vše, co je k jídlu a samozřejmě i podrbáníčko. Tady měl nemocné oko. Už ho má v pořádku.

Vzpomínka na podzimní zahradu:

A okolí mého původního bydliště

Foceno z okna autobusu, když jsem se vracela do bydliště nového :

Doma se schylovalo k výměně názorů:

ale Bondyš usoudil, že moudřejší ustoupí, tedy vlastně padne na koberec =o)))))

Jedna portrétovka. Ten flek na oku má Tasman už několik let.

Chvíle klidu

a vyhřívání

Samozřejmá je i pomoc u počítače

Pohledem do bytu jsem začala a pohledem do bytu končím.

Děkuji, že jste sem nakoukli.

Pozdravuji paní Jarku s chlupatou smečkou do Brna

a pozdravuji i Tebe Milu a pokud se dívá, tak i Tvou vnučku. =o)

Jo a ten Rabštejn mi prosím pošly, budu ráda. Děkuji. =o)

A ještě dodatek. Předevčírem bylo v noci již -8°C a tak nastal čas zazimovat kočky.

Kůlnu mají připravenou, pelíšky nachystané, ale zatím o ně není zájem a Mrňka spí u sousedů v králíkárně na slámě. Není nám jasné proč, protože v kůlně by jí bylo určitě lépe.

Ignoš přespal již letošní první noc v kotelně. Spořádaně si sedl na pucák před kotelnu a rozvážným krokem vešel dovnitř. Čekali jsme dosti napínavě, jak to skončí, ale HURÁÁÁ - na kočkolit si vzpomněl a náležitě použil. Tak snad se bude tak vzorně chovat i nadále, nerada bych to zakřikla. =o))))

Když jsem šla včera ráno do práce, tak se sluníčko hádalo s mlhou, kdo převezme vládu nad dnem.

Některé rostliny se s podzimem stávaly ještě zajímavějšími

Některé javory se barvily do žluta a jiné do červena

A pavoučci spřádali sítě

Museli se opravdu hodně napracovat

Když jsem šla odpoledne domů, tak po pavučinách nebyla ani památka. Tak se napracovali a během pár hodin byla jejich práce pryč.

Mám podzim nejraději. Příroda ukazuje, jak dokáže být barevná a krásná.

To samé, když chodím na Kocouře.

Kolik je tam různých koček a každá má svůj osobitý půvab.

Posílám moc pozdravů do Brna a do Ostravy.

Nesnáším léto, proto i dovolenou si beru až v září nebo v říjnu.

I když teploty stále šplhaly k 27°C, tak se to dalo v pohodě vydržet, protože den již byl kratší a nico chladné.

Ideální na procházku v lese.

Nejdříve jedna fotka z autobusu:

Ráno jsem si připadala jak u brány pekla.

Obloha předváděla až neskutečné barvy.

Bylo jasné, že příjde velký vítr. A že přišel, dokládá i graf.

Fotky nejsou nijak barevně upravované a jsou focené na automatiku.

... musíme se vyhřívat v bytě!

Třeba jako před 14 dny, kdy byla pořádná zima - pod dekou.

Když vysvitne sluníčko, je třeba hledat místa, kde by se dal kožich pořádně vyhřát.

Sluníčku, za to, že hřeje, posílám pusu =o)

Hezké babí léto přejeme

A nejen on.

Letos je strašně moc vos.

Jedno vosí hnízdo je u nás i pod prknem vikýře.

Bohužel tak nepřístupné, že i hasiči by si s ním těžko poradili, protože s plošinou nelze vjet na zahradu.

A tak počítáme žihadla.

Táta jich napočítal již přes dvacet, protože jeho okno je právě poblíž tohoto hnízda.

Problém mají i kočky. Když dostanou žrádlo, tak se k misce hned slétnou i vosy.

Ignoše píchla vosa do čumáku a od té doby se jich bojí.

Máma tak musí čekat, než se kočky nažerou a odhání od nich během žraní vosy.

Včera jedna píchla Ignoška zase do zad a chudák chtěl před bolestí utéci, což samozřejmě nešlo.

Jelikož v květnu napadl do rozkvetlých stromů sníh, tak se urodilo jen velmi málo jablek.

A i ty vyhazujeme, protože padají popíchané na zem.

S vosami se potýkám i já v bytě. Minulý rok si nepamatuji, že bych co den zabila v průměru čtyři vosy.

Když do bytu vlétne včela, tak tu se snažím vyhnat. S vosami slitování nemám.

Vyháněla jsem dvakrát i sršně, protože těch se bojím a ještě větší strach mám, že by se ho Bondyšek snažil ulovit dříve než já.

Ale když zrovna nejsou vosí manévry, tak je na zahradě pohoda: